Nedávno jsem někde četl, že Češi čím dál tím víc kupují laciná a nekvalitní piva dovážená ze zahraničí. Vzpomněl jsem si na svou návštěvu kamaráda Jirky Makse v Šumperku.
Ten si doma, v panelákovém bytě, vaří své vlastní pivo – Hrochův ležák. Strávil jsem u něj téměř celý den a
pozoroval jej při vaření. Musím se přiznat, že jsem se kvality piva bál. Přece jen jej vaří v domácích podmínkách. Po prvním doušku jsem se mu v duchu omlouval. Bylo naprosto vynikající. Na jazyku se mi rozprostřela plná chuť, kde nebylo místo na kompromisy. Okamžitě bylo jasné, že jde o poctivě vařené pivo z kvalitních surovin. Najednou zjistíte, že k dobrému pivu stačí i voda z kohoutku na sídlišti.
Mnohem víc, jsem si svého kamaráda začal vážit druhý den. K obědu jsem si dal malé pivo nejvěhlasnější české značky. Napil jsem se a můj jazyk, který si pamatoval včerejší nebeský zážitek, hned věděl. První chuť byla dobrá pivní, taková tradiční. Ale po ní najednou následovalo prázdno, nic. Chyběla tomu ona plnost, co jsem zažil u Hrochova ležáku.
Mám pocit, že ony poplašné zprávy přiživují hlavně čeští velkovýrobci piva, kterým ale uniká kvalita jejich produktů mezi prsty. Přesto se o české pivo nebojím. Dokud budou domovarníci jako Jirka Maks (a že jich jsou mraky) a zároveň malé hostinské pivovary, které mají kvalitu na prvním místě, dobré pivo se vždycky najde.
