"To je tak dobrý, že bys mohl vařit v hospodě!"

Pokud vám někdo naservíruje jídlo, které připravil, je slušností pochválit. Chválit by se mělo co nejdříve. Autor pokrmu totiž netrpělivě čeká na reakce a nic na tom nemění ani skutečnost, že se tváří jakoby nic. Nevěřte mu.

Jak chválíte jídlo hostitele? „Je to skvělé.“ „Vynikající.“ „Tohle je ale velká dobrota.“ Jeden můj kamarád používá větu, kterou jsem si vypůjčil do nadpisu. Patří k mým nejoblíbenějším a rád ji také používám. Je neotřelá a hlavně se o ní dá dlouho diskutovat. Není totiž tak prvoplánově pozitivní, jako jiné výkřiky (upřímné i hrané) nadšení.

Možná se to dá také brát z hlediska, jaké zážitky z restaurací, hospod a dalších veřejných jídelen máte podvědomě zafixovány. Jde o první reakci na tuto pochvalu. Může vás to potěšit, nebo urazit. To je však má osobní pseudopsychologická myšlenka, která je možná naprostý nesmysl.

Na zmiňovanou pochvalu jsem si vzpomněl včera večer, když jsem ochutnával vepřový guláš, který jsem zrovna dovařil. Jelikož nikdo jiný nebyl doma, zvládl jsem se pochválit sám. A v duchu jsem použil právě tuto větu. Teď se dostáváme k tomu podstatnému, co jsem vám chtěl sdělit. Včera jsem uvařil vynikající guláš :-)